První potápění, obřad Temazcal a Lakandonci
5. března 2018
Jsem vandrák Zorro a indiánským jménem "Ten, který vždy najde nejfantastičtější místo kam složit hlavu, když už slunce se k zemi kloní". Své druhé, méně lichotivé indiánské jméno sem psát nebudu, jelikož každý článek má svou stopáž a už by to bylo moc dlouhý. Tento článek píšu zkroucený ve stanu, uprostřed agávového pole, zabalený ve spacáku. A protože stoupáme, tak nám v noci už přituhává.
Všude samá "domestica fabrika de mescal", palírna vedle palírny. Ale protože jsme ochutnávali už včera, dnes jsme se dostali do stanů už v 20:43h, bez ohně a posezeníčka. Já jsem tenhle článek pro vás vlastně napsal už včera, po tom ochutnávání, ale když jsem si ho ráno po sobě přečetl, zase jsem ho rychle smazal.
Jsme už dva týdny v Mexicu a se zbylýma dvouma vandrákama, Hynkem a Janem, jsme právě opustili Chiapas a jsme nyní ve státě Oaxaca a už se pomalu stáčíme směrem k Mexico City, kde naše dlouhá cesta skončí. Náš poslední hraniční přechod z Guatemaly do Mexica se poněkud zkomplikoval a prodloužil se nám skoro na tři dny. Přispěla k tomu mexická byrokracie a dovršilo to i to, že nám, jako správným vandrákům, došly peníze a my přitom museli zaplatit vysoký depozit za naše motorky. Za sebou máme vlastně celej poslední cípeček Mexica nad Guatemalou a pořádnej kus zážitků.
Hned od hranic jsme si to namířili do Tulumu, kde jsme se seznámili s klukem, který má český jméno Lukáš a v Tulumu už několik let provozuje obchod s potápěčskou technikou. Lukáš je původně z Kladna, proto to jméno, všechno mi to zapadá. No, ale hlavně to znamená, že všichni tři vandráci máme za sebou i naši životní premiéru pod vodou. Lukáš se s náma patřičně nepáral, brzy ráno nám dal potápěčský rychlokurz, který trval 23 minut, nafasovali jsme výzbroj a jelo se. Náš první ponor trval hodinu a půl a navíc v úchvatný obrovský díře v zemi, která se kdysi provalila a je plná průzračný podzemní vody, která vede dál do podzemních zatopených několika kilometrových uliček a jeskyní. Takovým dírám se říká cenote a je jich v mexiku několik tisíc.
Krom toho, že to byl nezapomenutelný zážitek pro nás všechny, já jsem se tam vrátil do svého prenatálního období, kdy mi bylo asi pět, šest měsíců života... do praokamžiků, kdy když se mi prostě zachtělo čůrat, tak jsem nic neřešil a čůral. Ještě se ale musím hodně učit, když totiž Hynek neodhadnul práci se vzduchem, začal nekontrolovaně stoupat a majznul sebou o strop jeskyně, a já se smál tak, že jsem se málem utopil. To už sranda nebyla! Záchvaty smíchu pod vodou ještě nezvládám. No, ale je to zvláštní pocit, když nad vámi není hladina, ale skála.
Taky máme za sebou očistný rituál Temazcal. Ten jsme absolvovali v Akumalu, respektive v džungli, několik kilometrů za vesnicí. Jedná se o očistu těla i duše za přítomnosti šamana, který na kameny, do ruda rozpálené (tímto zdravíme našeho společného kamaráda Rudu Mitase), který tedy na kameny do ruda rozpálené nalévá odvar z bylin a pronáší modlitby. Vůbec nás nešetřili, a krom toho, že je to zážitek fyzický, tak jsme měli možnost se pročistit i duchovně, ponořit se do sebe sama. My jsme se v každém případě pročistili komplet, bo jsme byli za ty dva měsíce zaprasení řádně.
Tak a ted se teprve dostávám k tomu podstatnému. Především máme čerstvě za sebou dovršenou "Stinglovu misi". Tu nám ušil na tělo náš kamarád, guru a velký náčelník, etnolog pan Miloslav Stingl. Před víc než rokem jsme pana Stingla navštívili a požádali ho o konzultaci k naší cestě střední amerikou, kde právě on před mnoha lety dlouze působil, zkoumal a objevoval domorodá etnika. Při jeho vyprávění vyšlo najevo, že se mu tenkrát nepodařilo proniknout hluboko do džungle a navštívit indiány, kteří jsou sice prapůvodně Mayové, ale jednoho dne se od Mayů oddělili a odešli do džungle, kde žili svým, úplně jiným způsobem života, než vyspělejší Mayové a postupem času z nich vzniklo zcela svébytné unikátní domorodé etnikum, indiáni, kteří se nazývají Lakandové. Tak nějak jsem to pochopil aspoň já. Slíbili jsme tedy panu Stinglovi, že ano, že my mu je najdeme a doneseme mu svědectví, jak žijí Lakandonci v Mexicu dnes. A to ať se děje, co se děje, stůj co stůj. Byl to pro nás zásadní úkol na naší cestě. Ještě doma jsme se totiž snažili o Lakandoncích nasbírat nějaké informace a příliš jsme se toho nedozvěděli, natož je najít fyzicky někde tam? Vyhradili jsme si tedy na ně dostatek času. Přijet domů s prázdnou nepřicházelo v úvahu! Čím víc jsme si uvědomovali, že to nemusí být vůbec jednoduché, tím víc nás ten úkol vzrušoval a Mise Stingl je splněna!
Děkujeme Bohu a Miloslavu Stinglovi za ten úkol, protože cesta za Lakandonci byl jeden z nejsilnějších zážitků na naší pouti střední amerikou. Co jsme našli, vám ale nemůžeme prozradit, nezlobte se. Jednak, Mise Stingl, bylo zadání osobní, na objedávku, a druhak, protože jsme při plnění tohoto důležitého fatálního úkolu zažili zvláštní a doslova nepopsatelné zážitky.. (obzvláště, když jsem v psaní tohoto článku o Lakandoncích na řadě já, tak nepopsatelné jen stěží popíši). A tak všechno, co se nám událo, vše co jsme zjistili a co jsme na této misi nabyli, budiž, ještě na chvíli, zahaleno v tajemství. Nejdříve to tajemství, po příletu do Prahy, předáme panu Stinglovi. A pak na podzim, počítám někde v šestém, sedmém díle Vandráků, na vlastní oči uvidíte vy, co jsme na cestě za Lakandonci na vlastní oči viděli my. A jak to s těma Lakandoncema vlastně dneska doopravdy je.
Tak a ted zhasnu čelovku, aby až otevřu stan mi sem nenalítalo hejno komárů, jako se mi to stalo včera u jezera EL Marquéz a půjdu se vyčůrat na agávové pole. A nebudu čůrat jako potápěč, ale budu čůrat jako mladý zralý krásný muž, který si před tím sundá spoďáry.
Zorro
P.S.:
Fotky Lakandonců: Lakandonci, jak je v 60. letech zachytil kolega M. Stingla - etnolog Frans Blom, který se k nim dostal jako první už téměř před 60 lety a získal si jejich důvěru. My jsme v San Cristobalu navštívili muzeum Franse Bloma a odtud pochází tyto dvě fotografie. Obě mají důležitou spojitost s tím, co ze své Mise přinášíme.
Obřad Temazcal - fotka Rubi a Miguela (kteří obřad vedli) před obřadem, druhý den po obřadu a fotka chýše, ve které obřad probíhal a před kterou jsme bydleli.
Mezcal - alkohol, který se pálí z Agáve.
