Vandráci se vrátili z ostrova lidojedů

Je to skoro půl roku, co jsme se, my tři Vandráci, vrátili z naší druhý výpravy z Ostrova lidojedů, jak jej nazýval dr Miloslav Stingl. Dneska se tam už, nějakej pátek, místní domorodci navzájem nekonzumují, zato se ale pořád mezi sebou mydlí, a to vo 106. 

Věřili jsme, že na takovým místě musíme zažít nějakej silnej příběh. Příběh, kterej se nedá dopředu vymyslet, ani naplánovat a dali si za úkol, ten náš příběh prostě jen tiše zaznamenávat. 

Nebyli jsme tady jen ti před kamerou. Nemohli jsme se schovat za nějakou postavu, jak jsme zvyklí. Prostě to bylo zase všechno v něčem úplně jiný.

A ten příběh, co se nedá jen tak vymyslet a naplánovat..se nám tam fakt začal odehrávat. ..“psát”. Zírali jsme na to všechno tam a zíráme na to všechno teď, s odstupem, ve střižně! Možná ještě víc si to všechno zpětně uvědomujeme čeho jsme tam byli svědky.

Máme zatim zakázaný o tom našem příběhu mluvit víc, než je třeba, a to až do doby, než se nejdřív pokusíme Vám ten příběh “přečíst” ..odvyprávět tím mocným jazykem, kterým dokáže vyprávět jen…Biograf.

Prozradit z našeho celovečerního filmu nemůžeme teda ještě nic. Co můžeme prozradit je, že Papua Nová Guinea, jedna z posledních divočin na Zemi, je stále pořád ještě divočinou…dobrodružnou nezařaditelnou “literaturou”, která se tak poutavě, i když ne vždy vůbec jednoduše, čte.